Derek Prince Ministries Česká Republika

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Lydie a Rút

O Dereku Princi




Lýdie Princeová


Devět adoptivních dcer Dereka a Lýdie


Svatba Dereka a Rút, 1978


Derek byl pevně přesvědčen, že "Bůh je prostředníkem manželství", jak to učí i ve své stejnojmenné knize, kde říká:

"Bůh mi nikdy nedůvěřoval tak, abych si mohl vybrat svou vlastní manželku."

V roce 1945, kdy byl Derek na stráži své vojenské základny, začal se modlit za Lydii a děti v jejím domě. Derek říká:

"Duch svatý mi dal jasné, mocné slovo v neznámém jazyce. Po krátké odmlce následoval výklad v angličtině. Byl to Bůh mluvící ke mně přes mé vlastní ústa toto slovo: "Dal jsem vás dohromady pod společné jho a do společného postroje. "

Derek to pochopil tak, že má nějakým způsobem spolupracovat s Lydií. Teprve po měsících, kdy se jejich vztah prohluboval, si uvědomil, že jho znamenalo manželství a postroj jejich společnou službu pro Boha. Uvažujíc nad věkovým rozdílem, jejich rozdílným kulturním pozadím a zkušenostmi, se divil, jak takové manželství mohlo být úspěšné. Derek byl jedináček a toto byl dům plný dívek od dvou do osmnácti let! Derek říká:

"Byl jsem zmítaný mezi vzrušením a strachem, ale věděl jsem, že Bůh promluvil. Jeho Slovo ke mně bylo potvrzeno jiným křesťanem, který nevěděl nic o mém vnitřním zmatku. "

Derek a Lýdie se vzali na začátku roku 1946 v Jeruzalémě asi měsíc před tím, než dostal propouštěcí list z armády. Jejich síla a jednota spočívala v jejich společném modlitebním životě a vytrvala třicet let během života na třech kontinentech, pod mnoha tlaky a v mnoha situacích. Derek vzpomíná:

"Ke konci života Lýdie trpěla na srdeční slabost, přesto byla úžasně silnou a aktivní ženou a pokračovala tak až do svého posledního týdne na této Zemi. V době, kdy cítila své fyzické srdce selhávat, říkala: "I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! . "(Žalm 73:26) Od ní jsem se naučil, že nesmíme dovolit, aby vnějšek diktoval nitru. V životě zasvěceném Bohu je vnitřní zdroj síly nepodléhající slabostem a nestálosti našeho fyzického těla. Po její smrti jsem se cítil jakoby byla ze mě vytržena část mých vnitřností a zůstala otevřená rána. Bůh mi však dal milost, abych svou Lydii odevzdal Jemu a On mohl začít proces uzdravení. "

Opět svobodný Derek znovu zasvětil svůj život Bohu a řekl Mu, že bude ochoten žít v celibátu po celý zbytek svého života, pokud by to byla Boží vůle. Ale Bůh měl jiné plány. V roce 1977 se Bůh opět dokázal jako prostředník manželství. Na návštěvě Jeruzaléma se Derek doslechl o Američance, která si poranila záda a nebyla schopna pracovat. Derek měl zvláštní dar víry na uzdravení problémů zad. Šel do jejího domu, modlil se za ni jako znak milosrdenství, ale nebyl žádný okamžitý náznak toho, že se stal zázrak. Po několika nocích strávených hledáním Boží vůle v otázce zpětného návratu do Jeruzaléma měl Derek vizi cesty zpět: cesta nebyla přímá, ale strmě stoupající a klikatá.

Porozuměl z toho, že to znamenalo cestu zpět do Jeruzaléma, ale s úžasem zjistil, že právě tam, kde cesta začala stoupat, seděla na zemi žena. Rozpoznal v ní ženu, za kterou se modlil před několika dny. Pochopil, že Bůh říká, že přístup k té cestě je přes manželství s touto ženou. Znovu byl zmítaný mezi strachem a vzrušením:

"Dokonce jsem byl pokoušen zlobit se na Boha. Skutečně mě žádal oženit se se ženou, kterou jsem potkal pouze jednou, nic jsem o ní nevěděl a kterou jsem nemiloval? "

Po více než roce se Rút Bakerová a Derek Prince vzali. Příběh Rút, včetně okolností jejího zázračného uzdravení, jsou popsány v knize "Bůh je prostředníkem manželství". Protože Rút byla narozená a vychovaná na Americkém středozápadě, její kulturní pozadí a zkušenosti byly velmi odlišné od Derekova. Když se provdala za svého prvního manžela v roce 1952, konvertovala na Judaismus. V roce 1970 po nadpřirozeném setkání s Ježíšem Mu odevzdala svůj život. Jako Lýdie i Rút byla zasvěcena životu víry a spolu s nejmladší dcerou v roke 1975 imigrovala do Izraele. Derek měl už šedesát let, když se vzali. Předpokládali, že se v Jeruzalémě usadí a budou sloužit Bohu modlitbami za lidi, psaním a občasnou službou.

Přestože v Jeruzalémě žili od roku 1981, jejich služba se rozvinula úplně jiným směrem.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky