DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ

O NÁS > O AUTOROVI

DĚTSTVÍ A DOSPÍVÁNÍ

Derek Prince se narodil roku 1915 v Indii ve městě Bangalore, do světa a způsobu života, který už dnes neexistuje. Králové, královny a vládci vládli obrovským panstvím, a britské království bylo z nich v té době největší. Britská armáda a státní správa řídily kolonie a Indie byla tím nejzářivějším drahokamem v královské koruně. Derek řekl: „Narodil jsem se do rodiny 'budovatelů impéria'. Můj otec, Paul Ernest Prince, byl důstojníkem královniných vlastních Madras Sappers and Miners (ženistů), jeho jmenování podepsala královna Viktorie vlastní rukou. Má matka, Gwendolen, která se také narodila v Indii, byla dcerou generálmajora Roberta Edvarda Vaughana. Její bratr, Punjab Lancer, se později stal brigádním generálem."

Jak bylo v této společnosti zvykem, Derek byl brzy předán do péče indické „ayah“ – chůvy. Derek a jeho „ayah“ doprovázeli Derekovy rodiče na cestách po Indii, už když byl ještě tak malý, že ho mohli nosit v piknikovém koši. Cestovali vlakem, na koni, nebo kočárem, někdy rikšou. Ačkoliv motorové automobily a letadla už byly na západě běžné, toto byly dopravní prostředky obvyklé v Indii. Vojáci jezdili na koních a většina lidí chodila pěšky

Život měl pomalé tempo. Lidé psali dopisy a posílali je do Anglie, a někdy čekali na odpověď celé týdny. V opravdu naléhavých případech se používal telegraf, ale Derekovi se „domov“ v Anglii, zdál být místem velice vzdáleným.

Přesto, když bylo Derekovi pět let, řekl svému otci, své „ayah“ a svým indickým kamarádům sbohem, a nalodil se na loď plující „domů“. Stejně jako ostatní pasažéři, i on hodil svou tropickou helmu přes palubu, aby se potopila na znamení jeho rozloučení se s Indií. Derekova matka ho přivezla do domu svých rodičů v Sussexu a potom také odjela pryč a nechala ho samotného až do jejich další dovolené.

Tato léta dětství zformovala Derekův charakter a směr jeho života. Ačkoliv byl jediným synem a jediným vnukem, čekalo se od něj, že se bude chovat jako dobrý voják. Jeho prarodiče k němu byli velice laskaví, ale zároveň ho vychovávali tak, aby vynikal ve všem, co dělal, a aby byl připraven nést dále rodinnou vojenskou tradici.

Jako malý chlapec se naučil sám se zabavit. Říkal: „Vždycky jsem měl přátele, ale nejraději jsem byl sám.“ Když objevil svět knih, začal své hledání toho, o čem je život.

Ve věku devíti let Dereka poslali do internátní školy, takže musel opustit své prarodiče, které velmi miloval. Od té doby byli všichni jeho učitelé i přátelé pouze muži. Ve školním systému té doby panovala jak ve studiu, tak ve sportu vysoká soutěživost. Derek se nadšeně a úspěšně účastnil sportovních aktivit, a ve studiu byl obvykle mezi nejlepšími. Jeho výchova k pečlivosti a píli mu umožnila si tuto pozici udržet.

Když mu bylo třináct, zapsal ho jeho ředitel k přijímacím zkouškám na Eton College, a jako jeden ze čtrnácti chlapců v jeho věku dostal v roce 1929 stipendium King´s scholars ke studiu na Etonu. Jako ostatní chlapci jeho věku se učil latinu od devíti a řečtinu od deseti let, a ve dvanácti letech dokázal psát a překládat verše v obou těchto jazycích. Při svém studiu klasiků začal být fascinován říší myšlenek a začala ho přitahovat filozofie. V podvědomí měl stále tuto vzrušující otázku: Jaký je skutečný význam a smysl života?

Jeho otec, který odešel do důchodu s hodností plukovníka a usadil se ve venkovském domě v Somersetu, ho v jeho hledání podporoval. V roce 1934 dal Derekovi rentu dvaceti liber měsíčně, a Derek a jeho přítel vyrazili na cestu za „poznáním kontinentu“. Derekovo nadání pro jazyky mu umožnilo najít to nejlevnější ubytování a jídlo v době, kdy jen nemnoho mladých lidí v jeho věku cestovalo. Často mu připadali místní lidé a zvyky zajímavější než muzea a ruiny, a to dokonce i v Římě a v Aténách, kde byla napsána klasická díla.

Po svém návratu do Aglie začal Derek studovat na King´s College v Cambridgi (King´s College je sesterská univerzita Etonu) Tam se rovněž projevil jako výborný student, a v letech 1938 – 1940 byl posluchačem doktorandského studia na Cambridge university. Specializoval se na Platonovu filozofii a svou dizertační práci nazval „ Vývoj Platonových metod definice“. V roce 1940, ve věku 24 let, byl vybrán jako odborný asistent na King´s College v Cambridgi.

Nicméně Derekova akademická kariéra byla náhle přerušena druhou světovou válkou. Kvůli svému filozofickému přesvědčení se rozhodl vstoupit do nebojových jednotek a začal sloužit jako vojín ve zdravotnické službě Královské armády.

Tehdy se rozhodl prozkoumat jiný druh filozofie, o němž věděl jen velice málo. Koupil si novou Bibli v černých, kožených deskách jako studijní materiál pro svůj pobyt v armádě. Byl pokřtěn a konfirmován v anglikánské církvi a navštěvoval povinné bohoslužby během svých pěti let na Etonu. Ve věku osmnácti let nicméně došel k závěru, že „náboženství mi toho nemá mnoho co dát“ a od té doby se účastnil bohoslužeb v kapli Eton College, pouze když na něj přišla řada, aby četl z Bible. Během prvních devíti měsíců v armádě se prokousával Biblí a zdála se mu být matoucí a nepochopitelná, nepodobala se žádné jiné knize, kterou kdy četl. Řekl: „Nedokázal jsem si ji zařadit. Je to kniha dějepisná, filozofická, literární, teologická, poetická – nebo snad dokonce Bohem inspirovaná?

Pak, v červnu 1941, se na ubytovně setkal s jejím Autorem. Když vzpomínal na tuto nadpřirozenou zkušenost, řekl:

„ Z tohoto setkání jsem vyvodil dva závěry, které jsem nikdy neměl důvod měnit: za prvé, že Ježíš Kristus žije; za druhé, že Bible je pravdivá, závažná a aktuální kniha.

Tyto dva závěry změnily radikálně a trvale celý směr mého života. Bible se mi okamžitě stala jasnou a pochopitelnou, modlitba a obecenství s Bohem se staly stejně přirozenými jako dýchání; největší touhy, cíle a motivy mého života se přes noc proměnily.

Našel jsem to, co jsem hledal! Smyslem a významem života je Osoba!"