V roce 1958 Derek Prince seděl u Viktoriina jezera v západní Keni. Derek říká:
„Otevřel jsem si Nový zákon náhodně v Evangeliu podle Matouše 24:14: „Toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a potom přijde konec.“ Zdálo se, jako by byla slova napsaná na obloze.“
Pak ke mně Bůh promluvil: „Toto je prvořadá priorita pro můj lid v tomto čase.“ Odpověděl jsem: „Teď jsem plně odevzdaný vyučování, ale když doorám tuto brázdu, prosím, slaď můj život s Tvými prioritami.“
„O dvacet let později jsem viděl, jak Bůh odpověděl na tuto modlitbu. V roce 1978, když jsem se oženil s Rút, se moje služba začala více slaďovat s Božími prioritami. V únoru 1979, jen čtyři měsíce po tom, jak jsme se vzali, začalo mé každodenní rádiové vysílání. Relace „Dnes s Derekem Princem“ byla vysílána na osmi stanicích ve Spojených státech. Slovo, které mi dal Bůh, znělo: „Prohlašuj! Krátké, jednoduché poselství, snadno pochopitelné, prohlašující základní biblické pravdy.““
Rádiové vysílání se šířilo a zasáhlo převážnou část velkých měst ve Spojených státech, jakož i mnoho menších měst. Přesto nejdramatičtější nárůst nastal mimo Spojených států. V roce 1982, kdy Bůh zajistil finanční podporu na program přes posluchače a přátele služby, Derek a Rút čelili další výzvě: zasáhnout ty, kteří neměli jinou možnost slyšet Boží Slovo. Začali vysílat v angličtině ve státech Karibiku, Indii, ve Střední a Jižní Americe.
Později, v roce 1982, měl jiný Angličan slovo od Boha. Ross Paterson, který byl také absolventem Cambridgeské univerzity a předtím byl misionářem v Tchaj-wanu, slyšel Boha říkat: „Vezmi Dereka Prince do Číny.“ Přesto že ho Ross nikdy nepotkal, zkontaktoval Dereka a Rút a řekl jim o své vizi spolupracovat s „Rádiem Daleký východ“, překládat a vysílat program v mandarínčtině.
V dubnu 1984 se toto vysílání nazvané „Živá oběť“ začalo šířit napříč komunistickou Čínou. Derek Prince dostal čínské jméno Ye Guang – Ming, což znamená „jasné světlo“.
Později byl tento program přeložen do kantonštiny, amoyčiny, šanghajčiny a swatowčiny. Mezitím, v prosinci 1986, začal vysílání další program „Dělník Bůh schvaluje“ obsahující materiál ze všech Derekových knih a kazet a byl určen především k přípravě vůdců v Číně. Tato poselství dnes zasahují celou Čínu, Hong Kong a převážnou část jihovýchodní Asie.
V roce 1983 se služba ocitla ve finančních potížích. Prodej knih a audio nahrávek ve Spojených státech poklesl a každý měsíc chybělo pro rozhlasové vysílání kolem dvaceti tisíc dolarů. Jak čekali na Boha, Derek vzpomíná:
„Bůh jasně mluvil Rút a mně, abychom nebyli ustaraní o prodeji mých materiálů a rozdali je zdarma domorodcům a misionářům ve třetím světě a za železnou oponou, kteří neměli prostředky, aby si je zakoupili. V roce 1984 jsme začali kontaktovat dvacet tří vůdců v osmi národech a nabídli jsme jim moje knihy a kazety zdarma. Rovněž jsme je požádali, aby nám napsali i jména jiných vůdců, kteří by mohli mít užitek z takového materiálu.“
Od tohoto malého počátku byly rozdány statisíce knih, audio a videokazet, tisícům vůdců ve 120 národech. Program „Global Outreach“ (tj. Celosvětový misijní program) otevřel dveře každého druhu. Jako národní vůdci četli knihy a vyučovali jejich obsah, chtěli je mít přeloženy do svých jazyků pro své vlastní lidi. Toto byl začátek překladatelské části služby, která dnes činí tyto knihy dostupnými v téměř sedmdesáti jazycích.
Jak se služba Derek Prince Ministries ( DPM ) začala rozrůstat prostřednictvím rádia, knih a kazet, Derek a Rút stále více cestovali po Spojených státech, Evropě a jižní Africe s osobní službou. Pak se začaly otevírat dveře v méně privilegovaných národech.
V dubnu 1984 letěli v malém letadle z Lusaky v Zambii přes stovky kilometrů křovinového porostu do severozápadní provincie. Na tomto odlehlém místě (blízko hranic Angoly a Zairu) se shromáždilo téměř sedm tisíc lidí, aby slyšeli Boží Slovo.
Tam, pod vysokými stromy, v amfiteátru na úpatí vrchu připraveném pouze pro tu příležitost, byl Derek schopen rozvinout důkladné vyučování základů. Derek vzpomíná:
„Začal jsem křížem. Ježíš vzal to všechno špatné, které patřilo nám, abychom my mohli přijmout vše dobré, co patřilo Jemu jakožto bezhříšnému Božímu Synu.“
V následujících dnech kázal o vysvobození od prokletí, osvobození od démonů, křtu v Duchu svatém a darech Ducha svatého. Derek říká:
„Afričané jsou takoví hladoví po vyučování! Budou sedět a dělat si poznámky tak dlouho, jak dlouho budete kázat. Pokud skončíte po dvou hodinách, zeptají se: Proč končíte tak brzy? „
Afričané žijí se satanským nadpřirozenem a byli nadšeni a potěšeni poznat realitu o Boží nadpřirozené
moci. Zachráněných, uzdravených, osvobozených, pokřtěných ve vodě a v Duchu svatém byly tisíce.
O rok později přinesl Derek stejný typ poselství muslimům ve městě na jihu Pákistánu, kde málokdo předtím viděl člověka ze západu. I tam známost satanské nadpřirozené moci připravila místní na spasení, uzdravení a osvobození.
Protože Derek a Rút Princeovi žili v Jeruzalémě a jejich mezinárodní kancelář byla ve Spojených státech, bylo pro ně přirozené a ekonomické cestovat kolem světa ve službě od jedné základny ke druhé. První taková cesta začala koncem roku 1984 a trvala tři měsíce. Během druhé cesty v roce 1987 sloužily pět měsíců, poprvé i v Indonésii a Malajsii.
Z této cesty si zaslouží zvláštní pozornost Papua Nová Guinea. Derek zjistil, že Wycliffovi překladatelé a vedoucí „Youth with a Mission“ (Mládež s misií) použili jeho sérii knih o základech na vyučování tisíců místních lidí, kteří reagovali na evangelium od okamžiku kdy ho slyšeli. Místní lidé se dívali na Dereka jako na „otce“ a návštěva byla sponzorována prostřednictvím „Ministers Fraternité Organization“ (Organizací mužů ve službě), městem Port Moresby a leteckou společností Papua New Guinea Airlines. Národní rozhlasová stanice poskytla své zařízení pro shromáždění venku a současně je vysílala v přímém přenosu. Derek řekl:
„Viděl jsem ovoce mé služby v zemi, o níž jsem ani nesnil, že ji navštívím. Mladí místní vedoucí byli prospěšní misionářům a Pánu Ježíši.“
Aby Dereka poctili k jeho sedmdesátinám, přátelé z pěti kontinentů poslali příspěvky na naplnění Derekovy touhy: přeložit a vysílat program ve španělštině a ruštině. Španělský program nyní zasahuje část Jižní Ameriky a Španělska. V roce 1986 začala ruská verze pronikat železnou oponou pět dní do týdne.
Bůh jednal dalším dramatickým způsobem v roce 1987. Německý misionář, který učil angličtinu na univerzitě ve vnitrozemí Mongolska, slyšel relaci „Dnes s Derekem Princem“ v angličtině, vysílanou ze Seychelských ostrovů v Indickém oceánu, šest tisíc kilometrů vzdálených. Kontaktoval Derek Prince Ministries s otázkou, zda by mohl nechat přeložit program do mongolštiny. Toto vyžadovalo další skok ve víře, ale program byl nakonec vysílán v téměř stejnou dobu, jak byl vydán první Nový zákon v mongolštině psaný moderním jazykem.
Rádiová služba roste a nynější projekty zahrnují indonéštinu, jazyky ostrovů v jižním Pacifiku a východní Evropu. Kromě toho jsou po celém světě prostřednictvím programu „Global Outreach Leaders“ distribuované audionahrávky anglických, čínských, ruských a španělských radiových vysílání. V dnešní době má více než polovina obyvatel planety přístup k Derekovým biblickým vyučováním v mateřském jazyce.
Svědectví z mnoha národů dokazují, že toto vyučování připravuje vedoucí i laiky, aby naplnili své povolání v Božím království. Zde jsou některé ze svědectví:
„Logická a filozoficky trénovaná mysl předána do Boží služby je jeden z nejpřesvědčivějších a nejvážnějších nástrojů, které existují pro Jeho Slovo.“ – J.E.C.
„Za svůj růst v křesťanském životě vděčím pomazanému nekompromisnímu vyučování, které jsem přijal prostřednictvím tvé služby. Je mnoho, mnoho křesťanů hledající pozapomenutou realitu disciplíny, poctivosti, oddanosti a dennodenního umírání a tvá poselství nás posílila nejen nároky, ale i ukázáním velmi jasné cesty, kterou máme následovat.“ – S.C.S.
„Učinil tě člověkem prosté řeči. Opravdu se snažíme vyhýbat se používání fráze: Derek Prince říká … Víme, že to byl Bůh, který to řekl, ale ty jsi nás naučil porozumět mnohému, co jsme nevěděli, že Bůh předtím řekl.“ – P.A.
Během 80. let Princeovci přešli do nové dimenze své služby uzdravování. Kolem roku 1970 přijal Derek trochu neobvyklý duchovní dar – pomáhat zejména osobám s problémy zad.
Zvykl si pokleknout před sedící osobou a držet její nohy v svých rukou. Obvykle bývala jedna noha delší než druhá a kratší noha obvykle vyrostla, jak ji držel . V té chvíli se Boží uzdravující moc dotýkala toho člověka. Tisíce svědčily o přijetí zázračných uzdravení téměř každé vetší nemoci a neduhu. Derek odevzdal tento dar mnohým mladým mužům, kteří s ním během let spolupracovali.
Nyní, když se Rút připojila k Derekově službě uzdravování, pomazání vzrostlo a spolu byli schopni modlit se skrze vzkládání rukou za mnoho lidí. Nebylo pro ně neobvyklé modlit se za lidi až do půlnoci (po tom, jak Derek kázal hodinu nebo i více). Rekord dosáhli v Rotterdamu v Holandsku roce 1984. Jejich služba osvobozování trvala ráno pět hodin a večerní služba uzdravování šest hodin, celkem jedenáct hodin intenzivní služby.
Na setkání v Pretorii v Jihoafrické republice dělal profesor teologie rozhovory s lidmi, kteří scházeli dolů z pódia, zaznamenával si jejich jména, adresy a jiné detaily. Během šestiměsíčního pozorování zjistil, že kolem pětasedmdesáti procent těchto lidí zůstalo uzdravených. Téměř každý měl test víry po asi šesti týdnech a to byl moment, během kterého někteří o své uzdravení přišli. Zmíněný profesor později prezentoval svou zprávu jako teologickou práci na univerzitě.
Koncem 80. let se začali Derek a Rút modlit za jiné páry ve službě, vyučujíce je o společné shodě v modlitbě na základě Evangelia podle Matouše 18:19 a předávali jim své dary. Tím se ještě znásobila efektivita služby a umožnila mnoha lidem přijmout Boží uzdravující dotek.
V 90. letech Derek upravil svůj důraz. Derek vzpomíná:
„Děkuji Bohu za každý zázrak uzdravení a osvobození, kterého jsem byl svědkem, ale cítím, že nejnaléhavější potřebou církve v dnešní době je svatost. Nic mi není vzácnější, než vidět Ducha svatého usvědčovat z hříchu, spravedlnosti a soudu.“